Dne 28.4.2021 jsem přijala příšerně zdevastovaného kocourka, kterého jsem pojmenovala Edmond, s přáním, aby se stejně jako Edmond Dantés, znovu postavil na nohy a začal žít krásný život.

Edmond byl nalezen ležící v příkopu u silnice, naříkající, neuvěřitelně vychrtlý, dehydratovaný, místo srsti měl pouze dredy a byl pokrytý klíšťaty.

Okamžitě byl přijat na veterinu a napojen na infuze. Během několika dní se začal pomalu zlepšovat natolik, že jsem si ho mohla odvézt domů. Ale po ostříhání srsti jsem se zděsila ještě víc, protože nic tak hubeného jsem snad ještě neviděla. Edmond byl od začátku moc hodný, stále se ke mně tiskl a tulil. Byl však tak slabý, že měl potíže i s chůzí, po pokoji se jen tak potácel. Věděla jsem, že udělám vše pro to, aby se vzpamatoval a mohl zase začít žít plnohodnotný kočičí život.

A povedlo se. Z kocourka, který při přijetí vážil 1,5 kg, je teď obrovský, nádherně chlupatý šestikilový kocourek. Je k nepoznání, ale stále stejně tulivý a vděčný. Je již kastrovaný, testovaný, odčervený.

Jen do nabídky zatím jít nemůže, pořád není doléčen. Z očička i nosu, přes padesátidenní léčbu i chirurgický zákrok, mu neustále teče hnis, takže musel na další testy a nastalo další léčení, s kortikoidy, které je velmi zdlouhavé.