Nikyho jsme přijali 22.6.2022, tehdy jako devítiletého kocourka. Jeho příběh je jeden z nejsmutnějších, které jsme kdy měli.

Přivezli ho mladí příbuzní starší paní, která se již o kocourka nechtěla nadále starat. A protože odmítli pomoci i její děti a dospělá vnoučata, kocourek měl být uspán. To veterinář správně odmítl – a tak jsem poslední nadějí byla já.

Po vyšetření na veterině jsem si Nikyho odvezla domů. Ale netušila jsem, že jsem si přivezla zklamaného kocourka se zlomeným srdcem. Naříkal, nejedl, nevylučoval, pochopitelně začaly zlobit vnitřní orgány a kocourek musel být hospitalizován. Ale Niky dál nejedl, nedotkl se ničeho, ani toho nejkvalitnějšího, co dostával u mě doma, ani toho nekvalitního – barevných granulí z Kauflandu, které si přivezl s sebou, a které jsem mu tam ze zoufalství donesla. Navíc začal být nesmírně agresivní, celá veterina se ho bála.

Majitelku i vnuky, kteří Nikyho přivezli, jsem o jeho stavu informovala – a odpověď ze všech stran zněla jednoznačně – nemůžeme jakkoliv pomoci, nechte ho utratit.

Niky byl na veterině 14 dní, musela mu být voperována sonda, veterinář o něm řekl, že je to jedna velká katastrofa.

Ale zázraky se dějí, přece jen se mi pak doma podařilo dát kocourka do pořádku. Bohužel následkem těžké kalicivirozy se mu jedno oko zhoršilo tak, že to vypadalo, že o něj asi přijde. A aby toho nebylo málo, Nikoušek z toho všeho stresu dostal FIP a musel se tři měsíce léčit. Bylo to hrozné, ale opět jsme zvítězili. V prosinci 2023 Nikoušek prodělal operaci v pusince, ze které začal téct hnis. Snad i to jsme vyřešili a myslela jsem, že bude na chvilku klid, ale v březnu tohoto roku prodělal Niky dost těžkou operaci ouška, po které mu zůstalo ouško navždy zdeformované.

I přes jeho strašnou povahu ho mám moc ráda. Navíc se z něj stal opravdu krasavec. Na veterině, kde se ho stále bojí, říkají, že se mi povedl zázrak.