13. července pozdě večer naléhavě a opakovaně zvonil zvonek. Když jsem se řítila po schodech k brance, běhaly mi v hlavě představy hrozných katastrof. Proč by jinak někdo takhle vyzváněl. Před brankou stála paní a sdělovala mi, že ji na zahradu přišla kočka, a že ona ji tam nechce. Trochu pobouřeně jsem dámě vysvětlovala, že mám dům plný koček od sklepa až na půdu, že je tu spousta neočkovaných koťat, a že je nemohu příjmem dalších zvířat ohrozit.

Dáma zopakovala, že ona kočku na zahradě mít nemůže, že se sousedů ptát nebude, protože je hodně vytížená, stejně tak nebude vyvěšovat letáčky a už vůbec nebude čekat, jestli kočku někdo bude hledat. Vzít ji k veternáři, aby ji zkouknul, to naprosto nepřipadá v úvahu. Měla jsem toho akorát dost, vzala jsem kočku a šla ji připravit improvizovanou karanténní místnost.

Mladá kočičí kráska dostala jméno Markéta. Přišla v den svátku Markét a nabyla jsem dojmu, že dostat se od té skvělé dámy je pro ni svátek dvojnásobný.

Markéta byla v šoku z mnnožství koček, které viděla za oknem svého privátního pokojíčku. Dosud si zřejmě myslela, že je jediná kočka na světě. A podle toho se také chovala.

Nyní už je Markéta kastrovaná, očkovaná a přijala realitu útulku. To ale vůbec neznamená, že by nechtěla být domácí hýčkanou princeznou, kterou asi původně byla.

Lahůdkové Churu ji určitě udělá radost.