Když jsem 20.listopadu odcházela ještě za tmy do práce, zdálo se mi, že černá zahradní kočka Mimi sedící na terase vypadá nějak zvláštně. Dokonce přede mnou utekla, ale neměla jsem čas to zkoumat.

Odpoledne mi dcera volala, že když nechala chvíli otevřené dveře, vběhlo do domu odrostlé černé kotě, které nezná. Prý sedí v koutě a pláče.

Když jsem se přiřítila domů, kotě sedělo v jiném koutě a bylo zticha. Nechalo se vzít do ruky, dokonce se trochu přitulilo. Je to spíš pěkný mladý kocour, než odrostlé kotě. Ale píská jako miminko. Možná se už totálně vykřičel, když se ocitl v neznámém prostředí a neúnavně volal své lidi, nebo svoji maminku.

Mazlivý Bastian se ubytoval v karanténě. A druhý den ráno ještě za tmy sedělo na terase cizí černé kotě. Nevěřila jsem svým očím. Vlastně věřila. Asi už mě v kočičích záležitostech jen tak něco nepřekvapí. Někdo nám na zahradu nadělil hned dva černé dorostence. 

Bastian přišel pěkně vykrmený a u nás dál pracuje na tom, aby si svoje bříško zakulacoval, tak prosíme o kupu jeho oblíbených konzerv.