Přátelé, víte co je nejhorší? Když cítíte, že se blíží nebezpečí a nemůžete mu utéct. Přesně to se stalo mně, když jsem uvízla v plotu, zatímco z druhé strany se na mě řítil zuřivý pes! Najednou mě popadly něčí ruce a ve vteřině mě protáhly na druhou stranu.

Unikla jsem tak smrti podruhé jen o maličký chloupek. Poprvé, když mě a moje sourozence sevřel do svých spárů virus. Zůstala mi ze sourozenců jen Nuninka. Oči nás řezaly, v bříšku bolelo, nemohla jsem jíst. Prý jsem měla v šesti měsících váhu 1000g a byla jsem prý malinká jako tříměsíční koťátko. Trauma, strach a bolest je už naštěstí minulost. Hraju si, baštím, přibírám a konečně jsem se zbavila parazitů a viru.

V Kočkoláskách se mám famfárově. Hovím si na velkém škrabadle v pelíšku a mňoukám si pod fousek, že lepší už to být nemůže. Může! S baštou, kterou nejvíce miluji. Budete prosím moje dobrá víla, která mi ji daruje pod kočičí stromeček?🎄