Lidičky, prý jsem HRDINKA! Přežila jsem. Našli mě v mrazu jako maličké koťátko do dlaně plné červíků, které mě doslova jedly zaživa. Měla jsem nafouklé bříško, nízkou teplotu a ztrácela jsem polykací reflex. Kočkoláskové ruce mě vzaly ze země a něžně krmily. Nevzdaly to se mnou. A tak jsem sousto po soustu, den po dni, začala věřit, že to zvládnu. Celé dny mě zahřívaly na elektrické dečce a monitorovaly. Začala jsem polykat, pak blízat ze lžičky. Nakonec přišel den, kdy jsem snědla první sousto sama.

Otevřel se mi nový svět. Svět, kde koťátka rostou, hrají si a netrpí. Od té doby jsem jejich uvrněné chmýříčko lásky, které si to ťapká sebevědomě přímo do náruče.

Říkají mi Bibianka. Přežila jsem podchlazení a masivní začervení, které je pro spoustu koťátek venku fatální. Přála bych si pro všechny kočičí děti, aby nemusely prožívat to, co já. Aby je také zvedly něčí ruce. Pak by si mohly nechat zdát o tom, jak mají plnou misku té nejoblíběnější bašty. Jako já. Děkuju vám z mého celičkého koťátkového srdce za to, že můžu snít tento sen.💚