Mňauky dvounožci!💚Jsem malý bojovníček s osudem. Málem jsem umrznul na jedné zahradě k betonu, ale naštěstí jsem se jedné hluboké noci z mrazu dostal do tepla. Byl to můj začátek dlouhé cesty odparazitování, kterou provázela nechuť k jídlu a zvracení. Byl jsem plný červíků a nic mi nechutnalo. Tety z Kočkolásek mě musely pečlivě monitorovat, vážit, léčit, zahřívat na elektrické dečce, pravidelně dokrmovat a hlavně přemlouvat.

Byl to maraton. Jenže já byl moc unavený a běžet jsem nemohl. Nechal jsem si pomoct. Každé sousto byl velký krok. Pak to šlo pomalu samo. Začal jsem jíst a příst.

Nikdy bych nevěřil že ty lidské ruce budu jednou mít tak mocinky rád, že se rozpředu jen, když se mě letmo dotknou a že se dostanu až sem. K Vašim očím, do Kočičího přání. To už je co říct, protože ŽIJU. Přitom můj život stejně jako sestřičky Bibi visel jen na jediném fousku. Zbožňuju vše se šťávou. Děkuji, že si můžu přát Cat drink.

Kéž by se všechna koťátka měla tak dobře, jako se teď budu mít i díky vám já, váš Bobíšek.