Tvář Bambulínka vypráví dlouhý příběh utrmáceného kocourka, co ztratil svého člověka. Stal se stínem ulice. Jedl z popelnic, aby přežil. 

Z posledních sil se přitoulal na zahradu. Byl mráz. Dveře se otevřely, a tak vklouzl dovnitř, aniž by si toho někdo všiml. Na hromadě uhlí čekal konec. Ale přišel začátek. Paní si ho všimla a zavolala nám o pomoc. Bambulínek se nemohl hýbat. Srst měl politou a slepenou chemikálií, zatvrdlou v desítky dredů. Jeho tvář, jeho slabost, jeho odevzdání nás nechalo beze slova. Ptáme se, zda existuje ve vesmíru unavenější kocouří dědeček?

Bambulínek zřejmě po mnoha letech konečně nenosí na zádech kamenné dredy. Srdíčko má slabé. Je na lécích na šelest. Čeká ho bližší kardio diagnostika a další vyšetření kvůli slabosti zadních nožiček, abychom věděli, jak mu pomoci a mohl žít v co největším komfortu. Moc si to zaslouží. Navzdory osudu je za všechno tak vděčný a rád. Bambulínek by si moc přál kozlík a šantu. To jediné ho dokáže postavit na nohy. Díky těmto bylinkám zažívá svůj kousek štěstí. Děkujeme, že mu ho dopřejete. Po diagnostice a nastavení léčby bude moci odcestovat do svého milujícího domova se značkou NAPOŘÁD.💚