Ofélie a Roxana s maminkou zůstaly samy u opuštěného domu. Jejich lidé se odstěhovali a kočky se jim už nevešly do auta.

Tenkrát byly holčičky maličká koťátka a jejich maminka musela shánět obživu lovem. Pak je našla paní sousedka, začala je krmit a našla jim dočasný domov u nás.

Zatímco maminka byla hodná a mazlivá, dcerušky se bály. Po roce se Ofélie s Roxanou v socializaci přece jen kousek posunuly. Žijí způsobně v bytě, běhají kolem mě, občas se nechají pohladit. Jsou nerozlučná dvojka. A mají rády syrové maso.

Asi by byl veliký zázrak, kdyby se někdo rozhodl adoptovat dvě polodivoženky. Ale někdy se zázraky dějí!