Jmenuju se Marcipánek – a prý jsem sladký jako moje jméno a vzniká na mě závislost jako na čokoládě. Našel jsem se u rušné silnice s plachou maminkou a sourozenci. Maminka nás učila, že člověk je nebezpečí – že se máme mít na pozoru a raději zdrhat. A já tomu dlouho věřil. Jenže pak přišli lidé z Kočkolásek a přesvědčili mě, že lidské ruce umí i hladit, hřát a dodávat pocit, který jsem nikdy nepoznal.Můj start do života byl křehký jako skořápka – stačilo málo, a všechno mohlo skončit dřív, než vůbec začalo. Neměl jsem domov, jistotu ani bezpečí. Venku jsem prochladl a tak už jako malinké koťátko jsem měl problémy se zánětem močového měchýře, který se mi občas vrací. 

Dnes? Dnes jsem zcela jiný kocourek. Jsem akrobat, lezec a malý artista, co miluje výšky a hravé dovádění. A hlavně – jsem připravený odejít do nového domova a někomu osladit život tak, jak to umím jen já. Na Vánoce si budu krátit chvíli čekáním na rodiče dobrým papáním. Děkuju z celého mého sladkého srdce! Váš Marcipánek💚