Malinké koťátko se slabým tělíčkem a zanícenýma očima se toulalo poblíž útulku, dokud ho nenašly hodné děti. Přinesly ho do bezpečí, kde se ho s láskou ujala vnučka. Okamžitě ho zachumlala do své mikiny, nakrmila a dala mu jméno: Zorinka. Zorinka byla stále velmi malá, sužovaná silným zánětem očí a rýmou. Léčení bylo v plném proudu, ale jedno potřebovala ze všeho nejvíc – teplo. Neustále vyhledávala bezpečí a hřejivou náruč lidí, přitiskla a spokojeně vrněla. Každým dnem Zorinka nabírá síly a brzy bude připravená hledat nový domov. Pod stromeček by si moc přála kapsičky Fitmin.