Čertík byl přivezen s maminkou a sestřičkou v zalepené krabici bez jediného otvoru pro čerstvý vzduch. Zatímco jsme odnášeli z jejich auta koťata do karantény, nálezci neposlechli, nepočkali na přepravku pro kočičí maminku, vzali ji do náruče a vypustili u útulku. Zda jim vyskočila, nebo to byl nesmyslný záměr, vědí jen oni samotní. Skutečností je, že na hledání maminky, která potřebovala svá malinká koťata a ona ji, se žádným způsobem nepodíleli, ani jednou se nezeptali zda se nalezla nebo jak se daří koťatům.

Sestřička Čertíka absenci maminky nezvládla, Čertík se s životem popral ze všech sil. Nejmenší z koťat v karanténě, ale nejrychlejší, protože kdyby hrozilo, že si někdo nenechá líbit provokace malého darebáčka, je třeba rychle zmizet.

Dnes je to srávný kotěcí kluk, stále má něco na práci, moc rád a dobře jí, potože když byl bez té maminky, tak to vše musí stále dohánět a dohání.

Hledá domov jen uvnitř, bez možnosti chodit volně ven. Není to "chovací typ", když ho vezmete do náruče, vřeští, jako byste ho chtěli zavraždit, ale pohladit se k Vám chodí stále a rád.

Protože start do života byl hodně špatný, Čertík stále a moc rád jí. Poprosil by tedy o paštičky pro koťata.