Narodil jsem se kočičce Pandě, která se kdysi tiše objevila na zahradě a prosila o jídlo. Lidé tam měli dobré srdce. Dovolili jí zůstat. A tak z malé kočičí návštěvy vznikla velká kolonie, ve které jsem přišel na svět i já. Byl jsem ten nejplachší z brášků. Citlivý, bojácný, takový ten kluk, který se raději schová za ostatní. Důvěra pro mě nebyla samozřejmost – musel jsem ji sbírat po malých krůčcích, učit se od těch odvážnějších. Nejvíc mi pomohli moji bráškové: statečný Harlekýnek a můj dvojčecí parťák Marcipánek. Díky nim jsem uvěřil, že lidské ruce umí hladit a že na světě existují lidé, kterých se nemusím bát. A tak jsem začal objevovat krásu mazlení, doteků a blízkosti.

Dnes jsem aktivní, hravý a zvídavý dlouhán na dlouhých nožkách – pořád s jemnou duší, která se nejvíc rozzáří po boku svých brášků. A pokud si mě někdo vezme domů, do svého srdce i života… budu potřebovat přibalit do batůžku alespoň jednoho z nich. Oni jsou moje jistota, moje rodina, moje odvaha. Jsem Medovníček. A sním o místě, kde budu milován tak něžně, jak svět mého srdce potřebuje.

Budu moc rád za dobrou baštu. Z celého mého upředeného srdce za ni děkuju.