Jmenuju se Harlekýnek. Jsem ten nejmazlivější chlapeček z vrhu cukrových koťátek. Našel jsem se na zahradě, kde nás porodila maminka Panda – kočička, která nikomu nepatřila, jen hledala místo, kde bude v bezpečí. Když se ale maminka musela vrátit zpět do lokality, já jsem u lidí zůstal.

Jen jediný den stačil k tomu, abych se do toho nového světa úplně ponořil. Do her, objevování, dovádění… a hlavně do lidské náruče. Jako první jsem uvěřil, že člověk je dobrý. Jako první jsem začal příst. Jako první jsem ukázal bříško a nechal se hladit tam, kde se hladí jen ti, kterým se opravdu věří.

Brzy jsem se stal malým pomocníkem – tím, kdo svým odvážným srdíčkem ukazoval ostatním sourozencům, že mazlení je vlastně to nejkrásnější na světě.

A víš co? Já jsem takový mazíček, že když mě hladíš, začnu blahem slintat. Své city vyjadřuju tím nejjemnějším způsobem – omýváním, protože tak lásku dávám já. Pokud hledáš někoho, kdo ti každý večer udělá peeling a přitulí se k tobě s pocitem, že svět je v pořádku, jsem tady. Postel beru jako samozřejmost – protože co je krásnějšího než spát vedle někoho, komu důvěřuješ? A zasíťované okno? To je moje oblíbené denní kino, které sleduju s nadšením malého objevitele. 

Svoje čekání na adopčího rodiče si rád zpestřím ND granulkami, Je to můj zdravý popcorn, když sleduju biják z okna o létajících muškách, lezoucích pavoucích a padajících vločkách.