Dne 14.4.2024 byl do mého královéhradeckého depozita přijat patnáctiletý kocourek Bady. Přijel až z Ostravy, jeho majitelé ho již z důvodu alergie u dcery nemohli mít doma. Byli rozhodnuti, že ho vypustí v zahrádkářské kolonii, pokud si ho někdo nevezme. Bohužel se pro tak starého kocourka nikdo nenašel.

Nesnesla jsem pomyšlení, že by kocourek, který nikdy v životě nebyl venku, byl takto vyhozen. Proto, i když z velké dálky, jsem ho vzala k sobě.

Zpočátku byl velmi smutný a cítil se zrazený, navíc dlouho nic nejedl. Věřila jsem však, že si zvykne, bude papat a prožije u nás ještě několik krásných let. Dostal k obývání naši největší místnost, kde byl nejprve sám.

Ale ukázalo se, že nepřijímání potravy není důsledkem jen stresu. Bady přijel se zuby v katastrofálním stavu, musel absolvovat operaci, při které o většinu shnilých zubů přišel, navíc měl na zubech mnohaletý nános zubního kamene a od toho silný zánět dásní. V jednom místě měl dokonce v tlamičce hlubokou ránu. Musel zůstat hospitalizovaný a na infuzích.

Ale po čase, po různých peripetiích a asistovaném krmení Bady konečně začal trochu papat sám a přestal být schovaný. I když povahově to je typický svéhlavý briťák, je vidět, že se mu u nás líbí a že nás má rád… O všechno se zajímá a manželovi dokonce pomáhá psát knihu.