Pracovník poděbradských technických služeb nám oznámil, že při úpravě terénu v Polabci našel kočku, a že je nejspíš zraněná, protože při hluku techniky neutekla a pořád leží na místě.
Do Polabce vyjela kolegyně Zdena. Kočka se mezitím odplížila pod auto pracovníka technických služeb. Chlupatou krásku se podařilo umístit do přepravky. Ukázalo se, že jí nic není. U Zdeny doma se přiměřeně bála, ale pohybovala se normálně.

Zdena se odjela na místo nálezu poptat místních lidí, jestli kočku třeba neznají, jestli se tu nepohybuje běžně. Místní lidé se přikláněli k názoru, že kočka bude odsud.

Zdena tedy otevřela přepravku s tříbarevnou slečnou. Pokud sem patří, půjde si po svých. Jenže kočka okamžitě zaplula do útrob Zdenina auta. Jednoznačně potvrdila, že na kraji Polabce doma není. Byla umístěna zpátky do přepravky a jela se Zdenou domů. 

Nález kočky byl uveřejněn, ale nikdo se o ni nepřihlásil.

Po několika dnech začala Olinka pořádat noční koncerty. Při jejích mrouskacích áriích nejspíš tuhla krev v žilách i lidem v bytech několik pater nad Olinkou. Než se našel na klinice termín kastrace, začala Zdena maličko chápat, že se Olinky někdo mohl zbavit.

Olinka je sbevědomá slečinka a co týče stravování, je neuvěřitelně vybíravá. Šunku je schopná ukrást kdykoli a odkudkoli. Pak je ochotná jíst jen některé vybrané druhy masa. Kapsičky považuje za prudce nejedlé.

Ale je krásná. A krásné slečny bývají rozmazlené.