Adélka byla přivezena se svými koťaty
v zalepené krabici bez jediného otvoru pro čerstvý vzduch. Zatímco jsme odnášeli z auta nálezců koťata do karantény, nálezci neposlechli, nepočkali na přepravku pro kočičí maminku, vzali ji do náruče a vypustili u útulku. Zda jim vyskočila, nebo to byl nesmyslný záměr, vědí jen oni samotní.

Skutečností je, že na hledání maminky, která potřebovala svá malinká koťata a ona ji, se žádným způsobem nepodíleli, ani jednou se nezeptali, zda se našla nebo jak se daří koťatům. Ve dne, ale především v noci jsme hledali všude v okolí, chodili jsme s nahraným mňoukáním jejích koťat, volali, poslouchali, nikde nic. Obrovská spousta lidí nám pomáhala hledat, vyvěšovat letáčky, dali jsme Adélku na Psího detektiva, ale vypadalo to, že se po ní slehla zem.

Po měsíci, kdy jsme už viděli její nalezení hodně černě, se začaly objevovat zprávy o kočičce podobné Adélce, ale nedařilo se ji chytit. Nakonec se povedlo a Adélka byla v teple a bezpečí, jen svého Čertíka už nechtěla a Čertík ji také ne. Uplynula prostě dlouhá doba a neměli už o sebe zájem.

Adélka je hodná mladá kočička, potřebuje čas na změnu, ale jak si zvykne, je to mazel. Užila si toho hodně, už by potřebovala zažívat jen to hezké.
Bude hledat domov pouze uvnitř, bez možnosti chodit volně ven.

Poprosí o konzervy Miamor.