Z Popelky se vyklubala zamlklá a opatrná dáma, velice obezřetná na jakékoliv podněty z nového prostředí. Ale jakmile poznala, že nebezpečí už nehrozí, přišla blíž. Ne pro pohlazení, ale pro papání. A to, že je bezzubá, se na jejím apetitu rozhodně nepodepsalo..

Dnes je Popelka oficiální stálice základny. Kvůli svému věku a zdravotnímu stavu není připravena na nový výsadek. Ale u nás má vše, co potřebuje: lásku, klid, léky, papání a pelíšek. A i když má svůj vlastní rytmus, pořád je to kočka s duší přeživšího. A my jsme sakra rádi, že je na naší straně.