Ahoj, jmenuji se Emil a byl jsem v docela těžké situaci. Můj minulý život byl v Jirkově, v bytě kde jsem bydlel se čtrnácti dalšími kočkami. Většina z nich byli mí příbuzní. Mamka, taťka, sourozenci, tetičky, strýčkové – prostě taková skoro “šlechtická” rodina. Jsem středního věku a protože jsem nebyl kastrovaný, asi jsem byl taky párkrát taťkou.
V lednu umřel pán, co se o nás hlavně staral a já se dostal do ZuzkaCats. Nebyl jsem zrovna vzor pevného zdraví. Nic na mě nešlo pořádně najít, ale málo jsem jedl, měl jsem potíže s kakáním i čuráním, nestaral jsem se o sebe a hlavně jsem hodně zhubnul. Ukázalo se, že mám neuro FIP. Tři měsíce jsem se léčil a na konci května (2025) paní doktorka řekla, že už jsem zdravý.
Mám moc rád lidi a rád se mazlím. V depozitu jsem se skamarádil s postiženým Dádou a i když je to nemotora, dost si spolu vyhrajeme a máme se fakt rádi.
Proto jsem tu už zůstal napořád a získal pozitiva a sociální jistoty. Jsem k adopci jen na dálku.

S mým kamarádem Dádou si dohromady přejeme velký pytel granulí.