Amálka je malinký kočičí prcek, kterého by člověk vzal na ruce, nikdy nepustil a chránil proti všem.

Přitom rodila koťátka. Ale jak to mohla zvládnout v lokalitě, kde kromě strachu nezažila vůbec nic, netušíme.

A tak se u nás téměř tři měsíce v kleci jen choulila a dělala, že tam není. Pokud nebylo něco v mističce, vypadala jako nehybný plyšáček. Ale i to jídlo jedla přitisknutá k zemi a nekoukala napravo nalevo. Když ji člověk vzal do ruky, tak se klepala jako osika. 

A pak najednou ducla při hlazení hlavinkou do ruky. Po dlouhé době tak klec opustila a vždy vítá, když se nese bašta, ale stále je opatrná a při úklidu se schovává.

Je již opravdu stará a nemá už skoro žádné zuby, proto má jazýček často venku. Snad si ještě užije poklidný kočičí důchod, i když má náznak ledvinové slabosti. 

Je odčervená, odparazitovaná (v lokalitě, kde žila, byly všechny kočičky napadené invazí všenek a dlouho se z toho jejich kůže vzpamatovávala), je kastrovaná.

Pro její věk a nedůvěřivou povahu je v dočasné péči natrvalo.

Ráda by pod stromečkem našla kapsičky Sheba, moc děkuje. :-)