Přivezli nám ji lidé s obojkem proti klíšťatům – jako by jen ten měl stačit k tomu, aby byla v pořádku. Ve skutečnosti to byla jen ubohá, zbídačená černá kočička… Hubená, vyčerpaná, s bříškem plným miminek, která nikdy nedostala šanci žít.

Byla březí, ale její tělíčko už prostě nemělo sílu. Koťátka se narodila mrtvá a jejich maminka sama bojovala o holý život. Dlouhé dny to byla jen nejistota, strach a čekání, jestli to zvládne. A ona se rozhodla žít. Pro sebe. Pro lepší zítřek. Pro šanci, že už nikdy nebude jen „nějaká“ kočka s obojkem, ale někdo, koho bude někdo milovat.

Dnes je konečně po léčbě, prošla kastrací a teprve teď má možnost začít opravdu žít. Ještě ji čeká dlouhé vzpamatovávání – nejen po fyzické stránce, ale hlavně na duši. Po tom všem, co si prošla, je neskutečně křehká, něžná a tichá. Jako by se stále omlouvala za to, že tady vůbec je.

Potřebuje klid, trpělivost a lásku. Potřebuje člověka, který v ní neuvidí „jen černou kočku“, ale bytost, která už tolikrát trpěla a přesto se nevzdala.

Moc děkuje za stelivo :)