Karlík se ocitl na ulici kdo ví jak. Ale určitě měl kdysi majitele. Kája je velký lenoch, který rád odpočívá třeba ve skříni. Opravdu svým pohybem hodně šetří. Když jsme si ho na krmném místě všimli, byl to vysoký, kulhavý moureček, který se nám schovával ve vysoké trávě a nebo za stromy. Šel jíst, až když už jsme byli v dostatečné vzdálenosti. Ale dali jsme mu dostatek času a nakonec přišel až k ruce. Hlad je prostě hlad. Káju jsme naložili a odvezli k nám. Kájíkovi krvácel prstík na zadní pacině, rentgen ukázal starou  zlomeninu a přerostlé drápky, zuby byly v katastrofálním stavu. Nastal rituál jako s každým novým příjmem zvířátka. Odparazitovat, krevní testy, očkování, kastrace a karanténa, ošetření zoubků. Bohužel testy nám ukázaly pozitivní FIV a laboratoř Kájíkův hendikep potvrdila. Nu což, život jde dál a i takto postižené kočičky si zaslouží svůj vymezený čas na světě prožít v klidu a bezpečí. Kája má dnes k osmi kilíčkům a opravdu je pohodový chlapík, jen se bojí jakéhokoliv předmětu, který před ním vezmete do ruky. Zřejmě si od člověka dříve nezažil dobrou ruku. 

Kája stále doufá v nový domov, ale jen jako jedináček, nebo se stejně nemocnou kočičkou (FIV). mezitím mu uděláte radost jeho oblíbeným papáním.