Martínkova sestřička – nejplašší princeznička z Malešova

Její příběh začal stejně jako ten Martínkův – na zahradě v Malešově, kde se jejich maminka Markétka snažila zachránit, co se dalo. Pět miminek, rušné místo, žádné bezpečí, žádná jistota… A pak zůstali jen dva – Martínek a jeho malá sestřička. Ona.

Od prvního okamžiku je jasné, že je to ta největší plachulka z celé rodinky. Když se na ni člověk podívá, vidí jen nenápadný kočičí stín, který se snaží být co nejmenší, nejtišší a nejmíň vidět. Celý život se učila jedno jediné: schovat se dřív, než přijde nebezpečí.

Stejně jako její bráška bojuje s herpes virem, je oslabená a celkově na tom není nejlépe. Její tělíčko musí dohánět všechno, co venku neměla – péči, teplo, dobré jídlo. A její dušička musí teprve zjistit, že lidská ruka nemusí bolet, ale umí pohladit.

Nebude to kočička „na první den do náruče“. Bude potřebovat člověka, který pochopí, že láska někdy vypadá jako to, že ji necháte schovanou v pelíšku a jen tiše sedíte poblíž. Který se neurazí, když před ním uteče. Který vydrží… a jednou se dočká toho opravdového zázraku – když tahle maličká plachá duše sama přijde blíž.

Jednou bude připravená hledat svůj domov, kde ji přijmou takovou, jaká je. 🏡
Do té doby bude moc vděčná za každého, kdo jí pomůže aspoň na dálku – stelivo, kapsičky, granulky, příspěvek na vet péči.

Za každý dáreček posílá tahle nenápadná kočičí holčička, schovaná za svým statečným bráškou, jedno moc tiché, ale upřímné:
„Moc děkuju, že na mě nezapomínáte, i když se pořád schovávám.“ 💛🐾