Maruška – zlomené srdíčko, které ještě pořád věří lidem.

Maruška bývala milovaná kočička. Měla svoji paničku, svůj domov, svoje místečko… a pak najednou nic. Její panička zemřela a Maruška zůstala sama. Místo teplé náruče skončila venku na ulici.

Tam poznala tu nejhorší tvář lidí.
Vyhazovali ji, odkopávali, hnali ji pryč, pouštěli na ni psy… Kočička, která nechápala, co se stalo – včera milovaná, dnes obtížná. Místo pohlazení kopanec. Místo „pojď sem“ křik a strach.

A přesto všechno je Maruška mazlivá. Pořád touží po člověku. Po klidné ruce, která ji pohladí a neuhodí. Po hlase, který na ni bude mluvit tiše a laskavě. V náruči svého člověka se umí krásně uvolnit a přede tak, až z toho člověku zvlhne oko – protože je až neuvěřitelné, kolik důvěry v sobě ještě po tom všem dokázala najít.

Co ale Maruška nezvládá, je velké množství dalších koček. Po všem tom stresu a životě venku potřebuje klidnější domov, ideálně:

 - jako kočičí jedináček, nebo s jednou hodnou nekonfliktní kočkou
 - uvnitř, v bezpečí – žádná ulice, žádní psi, žádné kopance
 - s člověkem, který pochopí, že si nese bolest, ale chce znovu věřit
Maruška hledá nový domov – ne jen místo, kde „bude kočka“, ale rodinu, kde ji vezmou jako člena. Kde už nikdy neuslyší „vypadni“ a kde jediný „kopanec“ bude ten od peřiny, když se bude cpát do postele.

Pokud máte v srdci místo pro jednu zraněnou, ale láskyplnou duši, Maruška čeká právě na vás.
Jednou se k vám přitulí, zavrní a v tom jediném okamžiku pochopíte:

„Tohle není obyčejná kočka. Tohle je někdo, kdo přežil peklo a rozhodl se zase věřit.“ 🐾❤️