Říkají mi Blanička. Jsem mladá želvovinová kočička, sotva tříletá. Jednoho dne jsem se přitoulala k zahradě u hlavního tahu na Prahu – k hodné paní, která venku krmí kočičky. Opatrně jsem vešla dovnitř… a ona mě přijala, i když brzy poznala, že já jsem srdcem i tlapkami hlavně venkovní holka. Paní mi udělala schůdky a přes okýnko teď chodím ven a zpátky. Jenže místo, kde žiju, je nebezpečné.

Hledám bezpečný domov. Takový, kde bych mohla spát v teple, vyběhnout na zahrádku, vrátit se k člověku, který mi dá jistotu… a nebude se o mě každý den bát. Jsem kastrovaná, přátelská, komunikativní, a když si mě vezmete do náruče, poznáte, jak moc umím být vděčná.

Přála bych si Přeju si granulky Smilla. Moc děkuju za každého, kdo mi pomůže moje přání vyplnit. Vaše Blanička💚