Romeo je nejnovější přírůstek v naší karanténě. 

Starší kocour se zlomeným pohledem, plný starých zranění z bojů, odevzdaný. Snaží se nás vyhnat syčením, zatímco leží na zádech a čeká co se mu stane. Člověk k němu musí být citlivý, nespěchat. Postupujeme pomalu, ukazujeme mu, že dotek může znamenat něco hezkého. Jak si pak užívá, po dlouhém přemlouvání, drbání na zjizvených uších. 

Potuloval se delší dobu a vyhublý našel krmné místo kočičích duší v Chropyni, které se o něj staraly, jak jen se trochu nechal, dokud se neuvolnilo místo v útulku. Zimu venku by nezvládl.

Romeo bude skvělý, charismatický a veselý kocour, za jeho pohledem je nejen vidět strach a odevzdanost, ale i zvědavost. Ve chvílích, kdy si je jistý, že ho neuvidíme, okamžitě vyluxuje všechno jídlo, kterým za naší přítomnosti okázale pohrdá klidně hodinu. Ovšem taková kozlíková hračka, ta se po našem odchodu mění na nejzábavnější věc, kterou je potřeba rozcupovat na kousky :⁠-⁠D Samozřejmě se pak tváří, jako kdyby ho napadla a netuší, co se stalo.

Než se nám z něj vyloupne sebevědomý kousek, bude to chvilku trvat a tak by poprosil pod stromečkem najít dobroty do bříška.