Představujeme vám Benjamínka, kotě kočičky Beckie.

Noční můra se zhmotnila při kontrole rezavého pacienta s poraněným ocáskem.
Je to kocour? Není. Je to kočka a navíc po koťatech. Co teď? Pustit? Nepřicházelo v úvahu, riziko infekce z ocasu bylo veliké. Tedy nepouštět.

Ale co případná koťata? Jsou vůbec? Nikdo je v místě neviděl. Ani pán, co tam chodí krmit kočičí partu. Ten mluvil jen o rezavém stvoření.

Vyhodil někdo kočku po porodu? Přišla o koťata? Jsou někde v areálu? Malá a slepá, bez mámy nemají šanci přežít a my nemáme šanci najít je! Nebo už jsou větší? Spousta otázek. Spousta výčitek. Vše se točilo v hlavě.

Okamžitě jsem ale "aktivovala" pana krmiče, který v místě ještě během pondělí nainstaloval fotopast. Trochu se tak ulevilo, ale nic moc. Pak ale zavolal, koťata jsou vidět na fotopasti. Čtyři. Mrňavá, ale ťapající a cumlající paštiku z misky.

Nebylo o čem přemýšlet. Po vyzvednutí Beckie se  jelo pro její ztracené poklady. S trochou úzkosti. Najdeme je? Přijdou sama? Chytneme všechna?
No, zkrátím to, i když to člověku přišlo jako věčnost. Přišla. Všechna.  🙂 A již dvě našla domov.

Benjaminek na něj zatím stále čeká. Je krásný po mamince a uznejte, do peřin je jako stvořený. A v zimě se parťák na zahřátí hodí!