Ahoj, já jsem Canvinka.
Jsem asi pětiměsíční kočičí holčička… a jestli si myslíš, že koťata mají jen roztomilé příběhy, tak já jsem důkaz, že někdy je začátek opravdu těžký. Našli mě venku — zablešenou tak moc, že jsem sotva stála na nohách. Byla jsem dehydratovaná, podchlazená, měla jsem průjem, zvracela jsem… prostě úplné kočičí neštěstí.
Musela jsem být okamžitě hospitalizovaná na veterině. Tam zjistili, že mám i ošklivou dermatitidu kolem zadečku a že jsem si z toho všeho začala vytrhávat chlupy. Bylo to náročné. Byla jsem malý uzlíček, který bojoval o každý den.
Ale víš co? Já jsem to nevzdala.
A nevzdali to ani lidé, kteří mě zachránili.
Pomalu jsem začala pít, jíst, odpočívat. Tělíčko se zahřálo, bříško se uklidnilo, zablešení je pryč a já se postupně dávám dohromady. Jsem statečná. Fakt statečná. A každým dnem je vidět, že uvnitř jsem pořád to zvědavé, milé, jemné kotě, které má obrovskou chuť žít.
Zatím se léčím, tělo se hojí a síly se vracejí. Ale už teď vím, že až budu úplně v pořádku, budu hledat nový domov. A tentokrát už ne takový, kde bych musela bojovat o přežití. Chci domov, který mi ukáže, že život může být krásný — s teplem, jídlem, lidskou náručí a bezpečím.
Jestli někde existuje člověk, který má srdce pro kočičku, která si prošla peklem a přesto v sobě nosí světlo… tak možná čekám právě na tebe.
Jsem Canvinka a těším se na lepší zítřky. 

Od Ježíška bych si přála kapsičky.