Jerry, ušák, který má za pár dní pět měsíců. 

Když jsme se poprvé viděli, měl sotva den, uzlíček ničeho spojený s placentou.

Jeho maminka při porudu zpanikařila...inu sotva odrostlé kotě rodilo už podruhé koťata...plachá, divoká kočička vyděšená k srmti.

Jakmile porodila malého, utekla od něj a nechala ho napospas. Nikdy nedostal možnost napít se mateřského mléka a celou noc jej držela při životě i ta připojená placenta. 

S doktorem jsme zajistili pupečník a malý okamžitě dostal potřebné léky, teplo a  po zahřátí výživu, kterou potřeboval k boji o holý život. Takové koťátko má pramalé šance a Jerry se jí chytil a nepustil.

Dnes, když na něj koukám, jak vedle mě, v našich jesličkách, dudlá deku, jsem za toho ušáka moc ráda. Je to velmi milé a citlivé koťáko, které dělá většího bráchu sirotkovi Theodorovi a učí ho lumpárny i to, jak být nejmilejším lidským zaříkávačem. Každý večer se láskyplně stulí a snaží se mě přesvědčit, že by nejradši zůstali navždycky spolu a nejlépe s námi :D kotěcí miminka umí být přesvědčivá :)

Jerry by poprosil o dárek do bříška pro něj a ostatní kočičí kamarády.