Kiwi a jeho bráškové byli jedni z nejhůř zanedbaných a nemocných miminek, které jsme přijímali.

Tři kluky někdo vyhodil z jedoucího auta, druhý den v popelnici našli jejich brášku a o pár dní později z ulice policisté posbírali i posledního sourozence, který zoufale plakal a hledal něco k snědku a sourozence. Jendoho z vyhozených kocourků na silnici jsme nedokázali zachránit a ani jeho statečného, posledního sourozence, oba svět opustili chvilku po tom, co se dostali do bezpečí :( O život tří zbývajících jsme se tak báli, že jsme se neodvážili ani hádat, zda se taková koťátka povede úspěšně odchovat.

Uzlíčci staří sotva pár měsíců, velikosti pár týdenních koťat. plíseň po celém těle, blechy, svrab, těžká podvýživa, podtržený růst a nejhorší na všem, jejich oči... týdny jsme neveděli, zda vůbec nějaké mají. Trpělivě jsme léčili a k našemu překvapení jsme zachránili všechna očička, bez jediného trvalého následku. Někdy i dřina, která se zdá být z počátku marná, opravdu překvapí svým výsledkem. 

Dneska jsou z nich tak velcí, půlroční výrostci, že by jeden nevěřil, že se při prvním dni u nás, vešli do dlaně jedné ruky, jak byli zničení a nemocní.

Kiwije z kluků největší, červený, pruhovaný zrzek s dvěmi mozkovými buňkami. Chytrý jak liška, raketová...ale zase, je kouzelný miláček, který vás umazlí k smrti :)

Než najde svoji rodinu, rád by našel pod stromečkem oblíbené kapsičky.