Ahoj, já jsem Čelinka.
Jsem asi tříletá kočičí holka a můj příběh… no, není z těch, které se vyprávějí lehce. Našli mě venku — se šňůrkou a antiparazitním obojkem na krku. Takže jsem nejspíš někomu patřila. Možná jsem utekla, možná mě někdo vyhodil. To už se asi nedozvím. Co ale vím jistě, je to, že moje tělo si neslo víc, než by mělo.
Když jsem se dostala do bezpečí, nechodilo se mi dobře. Kulhala jsem, zadní nohy mě bolely při každém kroku. A když mě veterinář vyšetřil, ukázalo se proč — mám staré střelné zranění. Ano, někdo po mně opravdu vystřelil. A brok, který uvízl v mé stehenní kosti, tam byl celou tu dobu. Teď čekám na operaci, při které mi ho odstraní, abych mohla jednou chodit bez bolesti.
Měla jsem také nafouklé bříško a nebylo mi úplně dobře, ale v útulku o mě pečují, dávají mi klid, léky a lásku, a já se pomalu dávám dohromady. Jsem statečná kočka. Možná ti to přijde zvláštní, ale i přes to všechno, co se mi stalo, pořád věřím lidem. Pořád se umím přitulit, vrnět a přijmout pohlazení. Pořád chci patřit někomu, kdo mi už nikdy neublíží.
Čeká mě operace a zotavování — a až to všechno zvládnu, budu konečně připravená najít novou rodinu. Takovou, která mi dopřeje klid, bezpečí a domov, kde už se budu moct konečně uvolnit a nebát se.
Pokud hledáš kočku, která si prošla mnohým, ale přesto má srdce plné něhy, trpělivosti a tiché důvěry, tak to jsem já, Čelinka. Jo a od Ježíška bych si přála kapsičky.