Jednoho dne jsem se vydala jen pro pár papírů. Obyčejný den.

Ale co jsem viděla před jednou brankou, mi změnilo život.

Dva malé černé chomáčky tam bezbranně ležely, zatímco je někdo bez milosti kopal.

Neváhala jsem. Sebrala jsem je a odnesla domů.

Ti dva drobečci dostali jména Petík a Pavlíček.

Byli vyděšení, nedůvěřiví. Každý jejich pohyb byl plný strachu.

Začal dlouhý proces. Trpělivost, láska, čas.

Dnes je Petík poloviční plašánek. Nechá se pohladit. Přijde si pro jídlo. Ale lidem stále nevěří.

Neublíží, ale nedokáže se plně otevřít.

Víme, že to chce čas. A my mu ho dáme.

Až se jednoho dne podívá na svět bez strachu, bude to za to stát.

A teď vás prosíme o pomoc.

Petík miluje granulky Smilla. Pomozte nám mu je zajistit, aby mohl dál růst a posouvat se.