🐾🍂 Příběh extra plašanky – Roudnické 🍂🐾

Dostala jméno podle místa, kde byla nalezená. Roudnická. Kočička, která si s sebou nese tolik strachu, že ho má vepsaný v každém pohledu i kroku.

Našli se u jednoho domečku… kde zemřela paní. A pak už tam najednou nebyl nikdo, kdo by ji znal, kdo by na ni mluvil, kdo by jí dával pocit bezpečí. Jen ticho, prázdno a zima, která se blížila.

Sousedé, kteří vedle jezdí jen na léto, nám před zimou zavolali, protože věděli, že tam venku sama nepřežije. A tak se Roudnická dostala k nám.

Ale… lidem vůbec nevěří. Je to ta „extra plašanka“, která se lekne dřív, než stihnete doříct její jméno.
Bojí se nohou, bojí se prudkých pohybů, bojí se světa, který ji nejspíš už víckrát zklamal, než podržel.

Neublíží – jen se brání strachem. Utíká, schovává se, ztuhne. A je vidět, že v sobě má jedno jediné přání: ať se nic nehýbe rychle… a ať po ní nikdo nic nechce hned.

Možná by jí bylo líp na klidné zahrádce, u někoho, kdo chápe, že láska se někdy nedává do náruče – ale do prostoru. U člověka, který jí dá čas, pravidelnost a bezpečné místo, kde může být “jen kočka” a postupně si sama rozhodnout, jak blízko pustí člověka.

🌿 Roudnická potřebuje domov trpělivý, tichý a laskavý. Ne na mazlení hned. Ne na “pojď sem”.
Ale na: “jsem tady… a nespěchám.” Děkujeme, že jí dáváte šanci. 🐾💛