Macík je starý kočičí pán. Žil opuštěný na místě, kde bylo víc koček a které zůstalo po sociálně slabších obyvatelích. Tvářil se vždycky velmi důležitě a dělal ze sebe velkého divočáka. Když jsme ho odchytili na kastraci, bylo nám veterinářkou doporučeno ho pro vyšší věk a horší zdravotní stav zpátky do lokality nepouštět. Tak jsme si řekli, že bude žít u nás a strávil nějaký čas v malé uzavřené voliéře.

Čtyři měsíce se na nás jen mračil a dělal ze sebe netykavku, pak ho to ale přestalo bavit a začal své drsné pohledy trochu krotit. Když jsme vyhodnotili, že je u nás dost dlouho na to, aby věděl, že je tu doma, zkusili jsme ho z voliérky pustit. Rázem se proměnil.

Stal se z něj velmi mazlivý kocourek, který všude asistuje. Taky se u nás pěkně zakulatil. Je tu šťastný a to, že jsme mu vrátili zpět kousek jeho svobody, bylo pro něj nejdůležitější.

Bohužel jsme udělali velkou chybu, aniž bychom chtěli. Dali jsme ho do domova celkem daleko od nás. Lidé se tvářili, že o něj moc stojí a chtějí mu ukázat ještě lepší život. Proto jsme se rozhodli nebrat mu šanci na domov, a to i za cenu toho, že to bude v bytě. Rodina si ovšem během pár měsíců pořídila několik dalších koček a to se nám nelíbilo. Po několika nepovedených rozhovorech se nám povedlo Macíka získat zpátky a jsme za to moc vděční. Macíček je u nás šťastný. Z domova přišel trochu pohublý, ale už to zase nabral zpátky. Slíbila jsem mu, že už ho nikdy nikomu nedám, a on tomu rozumí. :-) Ale pokud by se našel někdo, kdo by ho měl moc rád a získal si důvěru nejen jeho, ale i tu naši, určitě bychom byli za domov pro něj rádi. 

Miluje to u nás. Může běhat venku, nejde nikam daleko, pohybuje se pouze na našem pozemku, ale především může jít ven na sluníčko, což je pro něj moc důležité. Macík by v Kočičím přání rád vaničky Animonda Vom Feinstein, moc děkuje. :-)