Ahoj, jmenuju se Mehri. Patřím mezi 23 koček, které byly odebrány z domu po úmrtí naší majitelky. Dlouhé měsíce jsme tam žily zavřené ve třech místnostech, v extrémní špíně, bez vody, s minimem jídla. Brodily jsme se výkaly, plísní a hnilobou. Byly jsme vyhublé, zanedbané, se srstí slepenou výkaly, se zkaženými zuby a bolestmi, které nikoho nezajímaly.

Ten dům byl oficiálně registrovaná chovatelská stanice. Ve skutečnosti to bylo místo tichého umírání. Kdyby majitelka nezemřela, mnoho z nás by tam zahynulo hladem, bolestí a infekcemi. Jedna z nás už to nezvládla hned, další tři odešly pár dní po příjmu…

Já sama jsem měla drápy zarostlé hluboko do polštářků, všechno bylo zanícené a bolestivé. Musela jsem podstoupit zákrok, aby mi vůbec mohli pomoct. Teď se léčím, pomalu se dávám dohromady a poprvé po letech ležím na čistém pelíšku, s plnou miskou a vodou.

Od Ježíška bych si přála dietní granulky.