Isabelka je kočička, ani úplně mladá, ale v žádném případě ještě stará, která k nám přišla z hlavního města, když se z její krmné lokality udělalo parkoviště. Byla zvyklá na lidi, ale jen na ty, kteří ji krmili. Změna, kterou absolvovala, když se z místa odebrala, jí moc neprospěla. Nebyla z lidí v uzavřeném prostoru nadšená. Navíc nemohla v původní dočasce zůstat a nikdo o nedůvěřivou kočičku nestál, ono to totiž není s nimi jednoduché. Ne že by jim lidi nechtěli dát prostor a lásku, ale ony o to často nestojí a pak se zatnou a řeší své pocity agresivitou, což je velká škoda a pro obě strany, zbytečně stresující. 

Když jsem se o ní dozvěděla, rozhodla jsem se jí dát u nás šanci. U nás je nedůvěřivých kočiček víc a přeci jen mám s nimi hodně zkušeností. Ale ani tak to nebylo jednoduché. Isi se chovala ze začátku tak trochu jako autista. No ony kočičky tak trochu autistické jsou, nesnáší změny a přechody. Ale na Isi nikdo netlačil, měla svůj prostor a svůj čas. 

Dnes je začleněná mezi plašší i mazlivé kočičky, je mezi nimi spokojená a co je úžasné, mazlí se s člověkem čím dál víc, doslova se toho dožaduje. Trvalo nám to společně dva roky, ale vyšlo to a Isabelka by byla určitě vhodnou kočičkou do domova do klidné domácnosti.

Isinka si v Kočičím přání přeje konzervy Animonda Carny, moc děkuje :-)