Mikinka byla přivezena společně se sestřičkou Filinkou z Hrádku u Sušice, kde je jako polodivoká koťata odháněli dům od domu, protože tak se to přece řeší. Jedni, kteří kočky nekastrují, je vypustí ven, že se někde o sebe postarají, a druzí je ve většině případů ženou pryč, aby náhodou nechtěly zůstat právě u nich. Jak asi má pak taková kočička věřit lidem, když nezná nic než zimu, hlad, přibouchnuté dveře, koště na odehnání, a to ještě v tom lepším případě?

Filinka si zvykla, nechá se hladit i od návštěv,
Mikinka bohužel ne. Z lidí má panickou hrůzu a zatím se nezdá, že by se na tom mohlo něco změnit. Má moc ráda dobroty a syrové maso, a protože je to jediné, co je od nás ochotna přijmout, dáme jí to moc rádi a budeme doufat, že jednoho dne změní na lidi názor. Zatím by moc ráda svého človíčka na dálku, aby měla někoho svého a současně se ho nemusela bát. Za Mikinku se moc přimlouváme, nemůže za to, že zatím není schopna lidem věřit natolik, aby s nimi mohla bydlet.

Poprosí o pastu na pravidelné odčervení.