Ráno 19. 6. 2025 na mne manžel volal, že za brankou je nějaká cizí přepravka.

Hrklo ve mně a běžela jsem tam – a bohužel mé zlé tušení mne nezklamalo – polorozbitá přepravka zadrátovaná mnoha dráty, aby se neotevřela a v ní, k mé obrovské hrůze, deset koťátek.

Koťata asi ze tří vrhů, dvě zhruba šestitýdenní, čtyři úplně malinká, asi dvoutýdenní, která ještě neuměla jíst ani vylučovat a ostatní zhruba čtyřtýdenní.

Koťata měla zhnisané oči, velká neodčervená bříška, většina z nich neustále plakala a volala mámu.

Musela jsem se s tím nějak poprat i s pomocí karantény u skvělých lidí pro ta nejmenší miminka, protože jsem věděla, že do městského útulku by je nepřijali.

Jakmile ta dvě „největší“ miminka – Orion a Orfeus - odrostla, mohla být testována a naočkována, začala hledat nový domov.

Oba jsou odčervení, testovaní a nadstandardně naočkovaní.

Dobře papají, jsou čistotní a mají se rádi navzájem i s ostatními kočkami a se mnou.

Hledám pro ně  společný domov, protože i když odvážný Orion by umístění k jiné kočičce zvládl, Orfeus je na něm zcela závislý. Když byli nacpáni do přepravky a odděleni od mámy, Orfeus stále velmi žalostně  plakal a jedině Orion mu byl oporou. Nechci ho tedy vystavit dalšímu stresu, aby někde, v cizím prostředí, musel být bez svého milovaného bráchy.

Oba kluci nedávno zvládli i kastraci, ale Orionek měl problém, protože měl sestouplé jen jedno varlátko.

Umístím je jen domů bez možnosti výběhu ven.