Elio ke svému výročí tří let a jednoho měsíce pobytu u nás v depozitu dostal dárek - nový domov. Myslely jsme si, že v něm rozkvete a jakmile se aklimatizuje, stane se z něj šťastný kocourek. Opak byl ale pravdou. Kocourek trpěl, nejedl, nepil a jen čůral pod sebe. Po dvou dnech jsme se proto s velmi empatickou slečnou shodly na tom, že tohle nemá smysl, že se kocourek jen trápí a bude pro něj lepší, když se vrátí k nám. Jsou mu necelé 4 roky, ale depozitum je kromě venku to jediné, co zažil, jeho jediná jistota. Po předchozí nedobré zkušenosti s adopcí, která ho mohla zdravotně ohrozit, jsem se rozhodla, že jej k adopci nabízet již nebudu.

Pokud by se mu podařilo vybrat i něco do mističky, koupíme mu i stejný pelíšek, se kterým do nového domova odjel, a který tam počůral. Protože ho měl moc rád, pokusily jsme se ho zachránit v pračce, kde se bohužel úplně rozpadl.