Krásnou Napoletanu potkal osud mnohých kočiček. Měla svého člověka a své doma. Paní majitelka bohužel zemřela a ona zůstala bez péče.

Úplně sama ale nebyla, zůstala se svou kočičí mámou a dvěma sestřičkami na zahradě prázdného domku. Hledaly něco k jídlu a našly tak cestu do jednoho soukromého podniku.

Radost měly možná tak kočky, majitel ne. Dal svým zaměstnancům, kteří kočičky krmili, jasné ultimátum. A tak si místní dívčí gang sbalil kožíšky a stěhoval se k nám.

Napoletana je opatrný bojínek, zůstává ráda schovaná. Není ale vůbec zlá. Když k ní natáhneme ruku, nechá se hladit a po chvíli začne vrnět, nastaví i bříško. Jen pro to pohlazení si sama ještě nepřijde. Je to asi rok a půl stará holčička, takže pořád je šance ji přesvědčit, že může občas i vyjít z úkrytu. 

Čas má plné kapsy překvapení, uvidíme. Třeba tu najde nového člověka.