Ohledně Holly nám napsal její nálezce, který ji měl několik týdnů doma, ale péči o ni bohužel nezvládal a nemohl si ji ponechat. Přijali jsme ji, protože už z fotografií bylo zřejmé, že není v dobrém stavu.

Když k nám dorazila, Jana říkala, že nikdy neviděla kočku s tak panickým strachem z lidí. Holly křičela, jen co se na ni někdo podíval, lidský hlas v ní vyvolával děs, zmateně skákala v boxu a snažila se utéct. To není chování běžné plaché venkovní kočky – to je strach, který vzniká ze špatných zkušeností s lidmi.

Holly byla s největší pravděpodobností týraná. Co přesně se jí stalo, už se asi nikdy nedozvíme.

Postupem času, díky trpělivé péči lidí, kteří jí neubližují, mluví na ni klidným hlasem, respektují její hranice a dávají jí jen pozitivní zkušenosti, se začala měnit. Pochopila, že se nemusí bát.

A během pouhého měsíce a půl udělala obrovský pokrok. Pořád na nás „křičí“, když nás vidí – ale teď už proto, že chce pozornost. Začala se mazlit, otírá se o nás, nastavuje hlavičku a vyžaduje pohlazení. Jako by si doháněla vše, co jí dřív chybělo.

Nemá ráda zvedání ani chytání a umí se ohnat – strach v ní ještě úplně nezmizel.

Nedávno si Holly prošla i hospitalizací, když se u nás v útulku objevila panleukopenie. Objevil se u ní průjem a zvracení, proto jsme neváhali a odvezli ji na veterinu. Panleukopenie se naštěstí nepotvrdila a její stav se postupně zlepšil. Před pár dny se k nám vrátila a nyní se dál zotavuje.