Michalka byla přijata jednou v zimě na kastraci. Jako velmi plachá kočička se měla po kastraci brzy vrátit zpět. Jenže veterina jí zašila stehy napevno a navíc měla kompletně vyholené bříško. Venku asi mínus deset a sníh, a tak zůstala "trochu" déle a teta se ji pokoušela ochočovat. Za několik let se ji však nepovedlo nejen vymazlit, ale ani na ni jen sáhnout. Přesto je spokojená. Uprostřed obýváku si hraje, honí si ocásek jako malé koťátko, drží se smečky. Michalka je zlatíčko, netýkavka, plašanka, které se ale život v teple moc líbí. Vzhledem k povaze je neadoptovatelná, a tak zůstává nastálo.