Samirka je naší první svěřenkyní roku 2026. Jedna rodina se vydala na procházku do lesa, někde mezi obcí Stračí a Ješovicemi, když se k nim asi kilometr od vesnice přidala malá kočička a už se jich nepustila. Na parkovišti pak bez váhání nastoupila do auta, jako by věděla přesně, co dělá.

Rodina by si ji ráda nechala, ale doma už měla dvě kočičky. A tak Samirka zamířila k nám, do Sluníčka.

Při příjmu byla hodná, tichá a velice hladová. Řádně se najedla a pak si v teple klece lehla a usnula. Spala dlouho – spánkem někoho, kdo si to opravdu zaslouží.

Měla nápadně kulaté bříško. Březí v zimě? Připadalo nám to nepravděpodobné – a měli jsme pravdu. Druhý den se ukázala jiná příčina. Samirka ze sebe vydala doslova neuvěřitelné množství toho, co měla v žaludku – tasemnice, celou myš, kapsičky, obrovské chuchvalce chlupů... Bylo toho tolik, že jsme vlastním očím ani nevěřili. Za celou dobu existence Sluníčka jsme něco takového ještě nezažili. Chudák Samirka. Ale jistě se jí pak nesmírně ulevilo – bříško si záhy znovu spokojeně naplnila.

Od té doby prošla důkladným odčervením, je zcela zdravá a cítí se skvěle. A protože na nic nezapomínáme, postarali jsme se i o její kastraci.

Samirka čeká na milující domov a než jej najde, rádi bychom jí plnili mističku kapsičkami od Felixe.