Černý Harpík dorazil do Sluníčka společně se svým mourovatým bráškou Henrym. Dva čtyřměsíční kluci, kteří se k nám dostali i přes tehdy platný „stop stav" — přivedla je jedna z našich příznivkyň, které je jakási paní doslova vnutila do náruče. O jejich původu nevíme vůbec nic.

Oba kluci byli zpočátku plaší a obezřetní. Bylo na nich vidět, že se s lidmi moc neskamarádili. Ale zvědavost jim z očí jen sálala. Takový ten kulišácký pohled, který říká: „Nevím, jestli ti věřím… ale sleduju tě.“ Prostě neodolatelní.

Harpíček na svůj milující domov stále čeká. K neznámým lidem hned nepřijde — a tak si těžko hledá člověka, který by ho si ho u nás v útulku všimnul. Jenže kdo ho pozná blíž, objeví poklad.

Má skvělou povahu, není ani trochu útočný. Dá se pohladit, sám k nám přichází a mazlí se. 

Harpík potřebuje někoho, kdo mu dá čas. Trochu trpělivosti, trochu laskavosti a hodně lásky — a on se odmění přátelstvím, na které se nezapomíná. Černý společník na celý život.

Za Harpíčka si v dalším májovém kočičím přání přejeme balení Cosma nature konzervičky.