Čertík byl přivezen s maminkou a sestřičkou v zalepené krabici bez jediného otvoru pro čerstvý vzduch. Zatímco jsme odnášeli z auta nálezců koťata do karantény, nálezci neposlechli, nepočkali na přepravku pro kočičí maminku, vzali ji do náruče a vypustili u útulku. Zda jim vyskočila, nebo to byl nesmyslný záměr, vědí jen oni samotní.

Skutečností je, že na hledání maminky, která potřebovala svá koťata a ona ji, protože byla příliš malinká, se žádným způsobem nepodíleli. Ani jednou se nezeptali, zda se nalezla nebo jak se daří koťatům. Když se po více než měsíci konečně podařilo maminku díky nasazení spousty lidí najít a odchytit, svého Čertíka už nechtěla a Čertík ji také ne. Uplynula prostě dlouhá doba a neměli už o sebe zájem.

Čertíkova sestřička absenci maminky nezvládla, Čertík se s životem popral ze všech sil. Nejmenší z koťat v karanténě, ale nejrychlejší, protože kdyby hrozilo, že si někdo nenechá líbit provokace malého darebáčka, je třeba rychle zmizet.

Dnes je to srávný kotěcí kluk, stále má něco na práci, moc rád a dobře jí, potože když byl bez maminky, tak to vše musí stále dohánět a dohání. Má za sebou úspěšnou dlouhou léčbu jedné z ošklivých kočičích nemocí, a tak je čas jít domů a užívat si život tak, jak to má být.

Hledá domov jen uvnitř, bez možnosti chodit volně ven. Domov, kde ho budou opatrovat a milovat i za nás, protože tenhle malinkatý Čertík nám nadělal tolik starostí, že už musí být jen a jen šťastný.

Poprosí o konzervičky, které má moc rád.