O jedné březnové neděli byla za vesnicí nalezena kočka.
Perská kočka.
V příkopu.
Nehýbala se. Nálezci si mysleli, že je zraněná.
Jenže ona se nehýbala proto, že se její luxusní kožich při dlouhém a nedobrovolném pobytu venku proměnil v tvrdou tlustou skořápku, která ji v pohybu velmi omezovala. Když byla zvednuta z příkopu, zdálo se, že skoro nic neváží, takže stejně dlouho, jak se její kožíšek zacuchával a tvrdnul prachem, kočička nic nejedla. Se svým ušlechtilým plochým čumáčkem toho asi moc neulovila. Nálezci ji vzali domů, nakrmili ji a hledali pro ni pomoc.
Večer se nastěhovala k nám.
Přestože byla hrozně unavená a vysílená, papala s chutí. Vždycky jen maličko, pak si musela odpočinout a za chvíli se k mističce zase vrátila.
V pondělí se na veterinární klinice paní doktorka zhrozila, když ji prohlédla. Mezi ztvrdlými pláty z bývalé dlouhé hedvábné srsti měla kočička několik tržných ran. Vyšetření krve ukázalo silnou anemii a zánět v těle. Těžká podvýživa byla patrná i bez vážení.
Kočička byla v lehké narkóze zbavena zničené srsti a tržné rány byly sesvorkovány, aby se mohly zacelit. Pod nepropustným, téměř betonovým krunýřem vznikla na kůži zánětlivá ložiska. Kočička musela být vykoupána a její osvobozená kůže ošetřena.
Kvůli silné anemii nebylo vhodné ji podpořit infuzní terapií, tak byla propuštěna do domácí péče. Dostávala léky, pravidelně se čistily rány, ošetřovala se kůže a hlavně se pacientka vybraně stravovala, aby nabrala síly.
Nyní už přibrala více než 2 kg živé váhy a stále je velmi štíhlá. Oholený kožíšek jí obrůstá. Vyšetření krve už ukazuje úplně správné hodnoty.

Perské princezny se často neplahočí hladové a vysílené v příkopech. Jak se stalo, že tahle milá kočička musela projít tak strašným utrpením, si nedovedeme představit. Hlavní je, že už si žije jako správná princezna.