V útulku, kde v současné době žiji, mi začali říkat Barunka. Jsem statečná asi pětiletá kočička a žiji jen díky své neskutečně silné touze přežít. Přivezli mě sem s hnijící přední nožkou, ze které zbyly pouze úlomky kostí. Moji majitelé mě nechali téměř dva dny ležet v bolestech. Chtěli přivolat známého, který mě měl zastřelit, ten ale neměl čas, a tak jsem tu trpěla a doufala, že se stane zázrak a bolest skončí. Nebyla jsem schopná pohybu, jen jsem naříkala, nikdy jsem takovou bolest nezažila. O nožku jsem přišla zřejmě kvůli sekačce trávy. Když se majitelům nepodařilo sehnat "soucitného střelce" , začali se vydávat za nálezce a dovezli mě do útulku. Ihned jsem byla hospitalizována a podstoupila operaci. Bolest po operaci byla tak silná, že mě tlumili silnými analgetiky, abych to vůbec zvládla. Po deseti dnech jsem měla vyhráno.

Jsem samozřejmě kastrovaná a chodím tak dobře, že by to nikdo nepoznal. Vylezu do nejvyššího patra škrabadla, jako kdybych měla všechny čtyři. Čekám na nový domov, kde bych byla nejraději jedináčkem. Za to, co jsem vytrpěla, si zasloužím být rozmazlovaná do konce svého života.