O tom, že se zázraky dějí, ví své dědoušek Bubáček z Rožmitálu pod Třemšínem. Několik let docházel na jedno z našich krmících míst a s přibývajícím věkem se zdržoval už jen poblíž, ležel pod keřem a podřimoval. Když jsme ho neviděli několik dní, začali jsme o něj mít obavy. Později nám jeden pán sdělil, že viděl, jak nějaký muž strčil Bubáčka do pytle a odjel. Smířili jsme se s tím, že už ho nikdy neuvidíme.
Ale osud tomu chtěl jinak. Asi po měsíci jsem jel pracovně do Plzně a zastavil jsem se v občerstvení v Míšově. A tam jsem uviděl kocoura, který jako by vypadl z oka Bubáčkovi. Zavolal jsem na něj a ihned přiběhl. Byl to on! Paní prodavačka mi sdělila, že se tam objevil asi před týdnem. Chodí mezi stoly a čeká, kdo mu dá něco k jídlu. S obrovskou radostí jsem ho naložil a odvezl do útulku. Na krmícím místě v Rožmitále již pro něj není bezpečno.
Komu tento dědoušek, který nikdy nikoho neobtěžoval a jen podřimoval v trávě, překážel, že ho odvezl daleko od jeho „domova" a vypustil? A co všechno Bubáček prožíval na své strastiplné cestě, když byl uvězněn v pytli a potom vyhozen na neznámém místě, než dorazil do Míšova? To se nikdy nedozvíme.
Nyní si dědoušek spokojeně podřimuje v teplíčku na topení a každou chvíli přijde k plné misce. Nejraději má kapsičky Felix. Děkujeme