Leontýna u nás bydlela 2 roky, aniž by se nechala pohladit. Žila se mnou v bytě, užívala si věškeré bytové vymoženosti a udržovala si bezpečnou vzdálenost.

Pak přišli zájemci a řekli, že by se jim líbila Leontýna. Vysvětlila jsem jim, že Leontýna je krásná, ale že si vůbec nejsem jistá, jestli se jim ukáže.

Aby se neřeklo sáhla jsem pro ni do jejího skříňového pelíšku....a ona neutekla. Nechala se vyndat, nechala se hladit i od cizích lidí. Nevěřila jsem svým očím.

Dohodli jsme se, že všechno v klidu uváží a dají vědět.

Mezitím jsem se pokoušela s Leontýnou navázat kontakt. A ono to šlo. Krátké přemlouvání, někdy s honičkou a pak dlouhé hlazení a předení.

Lidé si pro Leontýnu opravdu přišli. Věnovali se jí. Pokročili tak daleko, že Leontýna nastavovala k pohlazení bříško.

Ale domácího kocoura, též našeho odchovance, vysyčela vždy hned ve dveřích "svého" pokoje. Když jednou dost rychle nevycouval, zmlátila ho tak, že se strachy počůral. Dosud vzorná spíš submisivní kočička! Z útulku zvyklá na mraky koček!!!

Tak Leontýna šupala zpátky do útulku. Do útulku, kde teď v kotěcí sezóně určitě nebudu mít čas kolem ní hopkat a přemlouvat ji k hlazení.

Co si asi o tom všem myslí? Nelituje, že se unáhlila? Vypadá celkem spokojeně a když se podává jídlo, pozoruji, že svoji bezpečnou vzdálenost výrazně snížila.