Filipka prožila minimálně 7 let života v prostorech chráněné dílny. Název "chráněná dílna" evokuje bezpečí, ochranu. Pro Filipu to byla ochrana, řekněme, "s ručením omezeným". Někteří zaměstnanci Filipu krmili, někteří ji nechali v zimě ohřát v kanceláři, někteří do ní kopali. Nekonečný příliv Filipčiných koťat se pokoušeli rozdat nebo likvidovat. Když Filipka zestárla a začala mít zdravotní problémy (kvůli zkaženým zubům jí z tlamičky občas visela slina a z nosu nudle), skončila pro ni ochrana i bezpečí. Musela pryč. Byla nehygienická. V úvahách "co s kočkou" padlo i slovo veterina, ale bohužel ne v souvislosti s léčením, nýbrž eutanázií. To bylo před mnoha lety. A Filipa stále žije. Veterinář ji zbavil shnilých zubů, ale nepodařilo se vyléčit nepříjemnou chronickou rýmu a prakticky trvalý zánět v tlamičce. Bezzubá Filipka je stále trochu uslintaná a umolousaná, ale přesto je uznávanou kočičí autoritou a neúnavnou vítačkou všech návštěvníků kočičí základny.